LOOK UP!
Další školní práce z TUL, tématem bylo Open air museum. Super, aspoň můžu uplatnit svou úchylku na mraky, měsíc a oblohu všeobecně a vytvořit něco hodnotného a poučného. A zároveň levného a dostupného pro všechny. Tak vznikl projekt Look up!, což je vlastně volně přístupná rozhledna, nebo spíš výhledna na kopci tvořená několika mraky z balíků slámy a netkané textílie doplněná o informační tabule o typech mraků, o hvězdách, o duze... Člověk se tam může rozvalit a jen se kochat oblohou nebo si číst, udělat si piknik, nechat děti vyběhat a navíc se dovědět něco o té kráse nad námi.
Vyvoleným kopečkem pro tento projekt se stal takzvaný Olympiaberg - uměle vytvořený kopec v olympijském areálu v Mnichově, do kterého jsem se zamilovala na první pohled. Samozřejmě by to šlo ale vytvořit kdekoliv: na poli, na zahradě, na svahu pod lesem, nebo klidně i uprostřed náměstí; obloha se dá přece pozorovat všude a navézt tam balíky slámy také není problém :)
Vyvoleným kopečkem pro tento projekt se stal takzvaný Olympiaberg - uměle vytvořený kopec v olympijském areálu v Mnichově, do kterého jsem se zamilovala na první pohled. Samozřejmě by to šlo ale vytvořit kdekoliv: na poli, na zahradě, na svahu pod lesem, nebo klidně i uprostřed náměstí; obloha se dá přece pozorovat všude a navézt tam balíky slámy také není problém :)
MĚSTSKÝ MOBILIÁŘ
V září jsem nastoupila na magisterské studium na technickou univerzitu v Liberci, obor design prostředí. Samozřejmě jako první projekt jsem si vybrala ten u Bořka Šípka, protože jsem ho chtěla poznat a zjistit, jaké má názory a vkus, a jak dokáže vést studenty k úžasným designérským výkonům. Bořkův přístup byl sice velice flegmatický a líbilo se mu úplně všechno, ale myslím, že i přes tento svobodomyslný přístup mě nenápadně dokopal k dobrému výsledku a na příští zadání si ho určitě zase vyberu jako vedoucího.
Zadáním byla jednoduše Geobuňka: speciální materiál z PE plátů, kterým se zpevňuje podloží domů, silnic, železnic i vodních toků, a jeho vynálezce, pan Jiří Benda za námi přišel s tím, že by chtěl s geobuňkou zabruslit také do designu a najít pro ni nové možnosti využití.
Více o tomto super materiálu se dočtete zde.
Je to velice flexibilní materiál, odolný, pevný, dlouho vydrží a lze jej vyrobit v jakékoliv barvě či vyplnit PUR pěnou s tím, že je pak samonosný. Zkrátka samé úžasné vlastnosti. Bylo to však z hlediska kreativního rozletu docela omezující zadání, protože geobuňka je již vyráběna v zavedených formátech a rozměrech. To mě ale nezastavilo a vzala jsem to z úplně jiného konce. Pracovala jsem s jednotlivými pláty a přidala jich pár navíc. Vzniklo tak vnitřní dělení buněk, což nabídlo další možnosti co se týče dekorativnosti i pevnosti materiálu. Po konzultaci s panem Bendou, kdy mi řekl, že je možno svařit klidně i 7 plátů v jednom místě, mi už nic nebránilo v rozletu a pustila jsem se do práce. Tou prací bylo celkem příjemné tříměsíční hraní si s tvary a barvičkami a vznikla kolekce sedacího "nábytku", který lze umístit jak do interiéru, tak (po příslušných povrchových úpravách) i do exteriéru, například na pěší zónu města či do parku.
Základními prvky série jsou 4 místná lavička umístěná kolem stromu, 3 místná kruhová lavička a verze pro jednu osobu obou těchto laviček, dále podlouhlá lavička a stojan na kola. Co se týče barev, je opravdu možné se tu doslova vyřádit. Konstrukčními detaily vás nudit nebudu...
Zkoukněte, jak to celé dopadlo a nezapomeňte nechat komentář či hodnocení - budu moc ráda za jakékoliv postřehy "zvenčí"!
Zadáním byla jednoduše Geobuňka: speciální materiál z PE plátů, kterým se zpevňuje podloží domů, silnic, železnic i vodních toků, a jeho vynálezce, pan Jiří Benda za námi přišel s tím, že by chtěl s geobuňkou zabruslit také do designu a najít pro ni nové možnosti využití.
Více o tomto super materiálu se dočtete zde.
Je to velice flexibilní materiál, odolný, pevný, dlouho vydrží a lze jej vyrobit v jakékoliv barvě či vyplnit PUR pěnou s tím, že je pak samonosný. Zkrátka samé úžasné vlastnosti. Bylo to však z hlediska kreativního rozletu docela omezující zadání, protože geobuňka je již vyráběna v zavedených formátech a rozměrech. To mě ale nezastavilo a vzala jsem to z úplně jiného konce. Pracovala jsem s jednotlivými pláty a přidala jich pár navíc. Vzniklo tak vnitřní dělení buněk, což nabídlo další možnosti co se týče dekorativnosti i pevnosti materiálu. Po konzultaci s panem Bendou, kdy mi řekl, že je možno svařit klidně i 7 plátů v jednom místě, mi už nic nebránilo v rozletu a pustila jsem se do práce. Tou prací bylo celkem příjemné tříměsíční hraní si s tvary a barvičkami a vznikla kolekce sedacího "nábytku", který lze umístit jak do interiéru, tak (po příslušných povrchových úpravách) i do exteriéru, například na pěší zónu města či do parku.
Základními prvky série jsou 4 místná lavička umístěná kolem stromu, 3 místná kruhová lavička a verze pro jednu osobu obou těchto laviček, dále podlouhlá lavička a stojan na kola. Co se týče barev, je opravdu možné se tu doslova vyřádit. Konstrukčními detaily vás nudit nebudu...
Zkoukněte, jak to celé dopadlo a nezapomeňte nechat komentář či hodnocení - budu moc ráda za jakékoliv postřehy "zvenčí"!
HAIR SALON
Jako studentka na VUT v Brně jsem měla možnost vyrazit na studijní výměnný pobyt na Technickou univerzitu do Košic. Zde jsem se zapsala i do Ateliéru interiéru a designu, kde jsem pod vedením Prof. Petera Pásztora pracovala na návrhu interiéru buňky v obchodním centru. Jako téma jsem si zvolila kadeřnictví, kde je potřeba zachování dostatečného množství volného prostoru pro pohodlný a bezpečný pohyb zaměstnanců i zákazníků a vyřešit tento prostor přehledně a ergonomicky správně. To však neznamená, že kadeřnictví nemůže být členitým a zajímavým místem s nějakými zajímavými prostorovými prvky. Jako odpůrce symetrie bylo prvním krokem v procesu navrhování vytvořit rastr, kterým by se rozbil nudný obdélníkový tvar místnosti a ze kterého by následně vycházely další vestavěné prvky, úschovné prostory, osvětlení apod. Tak vznikla šikmá příčka, která odděluje samotné kadeřnictví od zadního prostoru pro zaměstnance, kde mohou najít soukromí a uschovat si své osobní věci, případně uvařit kávu či posvačit. Do tohoto místa jsem umístila také boiler, pračku a topné žebříky pro praní a sušení ručníků.
Samotný salon má tedy tvar nepravidelného pětiúhelníku, kde čelní stěna je prosklená a kadeřnictví je tím pádem výkladní skříní samo o sobě a pro sebe. Uvedený rastr probíhá po podlaze ve formě kovových lišt dělících podlahu na různě velké čtyřúhelníky, které jsou vyplněny litou stěrkou. Rastr se zrcadlí také ve stropní konstrukci, kde je hustější a vytváří linie, skrz které LED zářivky osvětlují celou místnost. Tyto linie pokračují i po povrchu některých stěn, kde taktéž tvoří pásové osvětlení. Tímto způsobem je zvýšena intenzita osvětlení zejména kolem zrcadel a pracovních ploch.
Podlahu i strop spojuje výrazný prostorový prvek, jakási brána, která odděluje prostor čekárny od samotného salónu a která probíhá napříč místností v rovině stropu, ze které však místy vybíhá a tvoří tak zajímavé členění a spojení stropu se zdmi.
Hlavními pracovními místy jsou dva pulty, jeden stojící jako solitér uprostřed místnosti, ke kterému se dá přistoupit ze všech stran a je v něm zabudováno umyvadlo a množství úložných prostorů a jeho přední část slouží jako recepce. Další pult probíhá podél linie pravého zadního rohu a je místem, kde se děje hlavní práce kadeřníků. Jsou zde 4 pracovní místa, velká zrcadla a další množství chytře řešených úložných prostorů včetně pojízdných skříněk, které můžou být kadeřníkům vždy po ruce.
Přidělenou místnost jsem tedy rozdělila celkem na 4 funkční části – recepci, čekárnu, samotný salón a prostor pro zaměstnance. Tyto části však spolu otevřeně komunikují a jsou přehledně členěné. Barevnost jsem řešila v pastelových barvách, kdy čekárna je v bílé barvě a od brány barvy postupně přechází přes jemně meruňkovou až k syté barvě červeného grepu použité na pracovních pultech. Tímto barevným řešením jsem chtěla vyjádřit myšlenku samotného procesu proměny účesu, kdy v bílé čekárně sedí lidé se svou starou image a jak postupně procházejí salónem přes mytí hlavy, střih a barvení, stávají se z nich nové osobnosti s novým stylem.
Jako studentka na VUT v Brně jsem měla možnost vyrazit na studijní výměnný pobyt na Technickou univerzitu do Košic. Zde jsem se zapsala i do Ateliéru interiéru a designu, kde jsem pod vedením Prof. Petera Pásztora pracovala na návrhu interiéru buňky v obchodním centru. Jako téma jsem si zvolila kadeřnictví, kde je potřeba zachování dostatečného množství volného prostoru pro pohodlný a bezpečný pohyb zaměstnanců i zákazníků a vyřešit tento prostor přehledně a ergonomicky správně. To však neznamená, že kadeřnictví nemůže být členitým a zajímavým místem s nějakými zajímavými prostorovými prvky. Jako odpůrce symetrie bylo prvním krokem v procesu navrhování vytvořit rastr, kterým by se rozbil nudný obdélníkový tvar místnosti a ze kterého by následně vycházely další vestavěné prvky, úschovné prostory, osvětlení apod. Tak vznikla šikmá příčka, která odděluje samotné kadeřnictví od zadního prostoru pro zaměstnance, kde mohou najít soukromí a uschovat si své osobní věci, případně uvařit kávu či posvačit. Do tohoto místa jsem umístila také boiler, pračku a topné žebříky pro praní a sušení ručníků.
Samotný salon má tedy tvar nepravidelného pětiúhelníku, kde čelní stěna je prosklená a kadeřnictví je tím pádem výkladní skříní samo o sobě a pro sebe. Uvedený rastr probíhá po podlaze ve formě kovových lišt dělících podlahu na různě velké čtyřúhelníky, které jsou vyplněny litou stěrkou. Rastr se zrcadlí také ve stropní konstrukci, kde je hustější a vytváří linie, skrz které LED zářivky osvětlují celou místnost. Tyto linie pokračují i po povrchu některých stěn, kde taktéž tvoří pásové osvětlení. Tímto způsobem je zvýšena intenzita osvětlení zejména kolem zrcadel a pracovních ploch.
Podlahu i strop spojuje výrazný prostorový prvek, jakási brána, která odděluje prostor čekárny od samotného salónu a která probíhá napříč místností v rovině stropu, ze které však místy vybíhá a tvoří tak zajímavé členění a spojení stropu se zdmi.
Hlavními pracovními místy jsou dva pulty, jeden stojící jako solitér uprostřed místnosti, ke kterému se dá přistoupit ze všech stran a je v něm zabudováno umyvadlo a množství úložných prostorů a jeho přední část slouží jako recepce. Další pult probíhá podél linie pravého zadního rohu a je místem, kde se děje hlavní práce kadeřníků. Jsou zde 4 pracovní místa, velká zrcadla a další množství chytře řešených úložných prostorů včetně pojízdných skříněk, které můžou být kadeřníkům vždy po ruce.
Přidělenou místnost jsem tedy rozdělila celkem na 4 funkční části – recepci, čekárnu, samotný salón a prostor pro zaměstnance. Tyto části však spolu otevřeně komunikují a jsou přehledně členěné. Barevnost jsem řešila v pastelových barvách, kdy čekárna je v bílé barvě a od brány barvy postupně přechází přes jemně meruňkovou až k syté barvě červeného grepu použité na pracovních pultech. Tímto barevným řešením jsem chtěla vyjádřit myšlenku samotného procesu proměny účesu, kdy v bílé čekárně sedí lidé se svou starou image a jak postupně procházejí salónem přes mytí hlavy, střih a barvení, stávají se z nich nové osobnosti s novým stylem.